Deleite, život jedné přezdívky

     Čím více člověka znáte, tím více dokážete odhadnout jeho lži. Jen profesionální lháři, jež se vyznají v řeči těla a dovedou díky dlouholeté praxi vytvořit z lži pravdu, jsou téměř neodhalitelní. Ale kolik takových lidí znáte? Já si nejsem vědoma ani o jednom, ale to neznamená, že v mém okolí není - vždyť odhalit neodhalitelné je nad obyčejné lidské síly.

     Proč ale lžou lidé, jež to ani trochu neumí? Je v dnešní době tak těžké řici pravdu a příjmou její důsledky? Když lež samotná přinese mnohem více problémů a je mnohem méně odpustitelná? Setkávám se s lidmi, kteří bezmyšlenkovitě prohlásí slova, která jde v zápětí ověřit. Při tom je potřeba si uvědomit, že příjde-li někdo na to, že mu lžete, nejen že zjistí pravdu, kterou jste chtěli zapřít, ale zároveň má pocit, že z něj děláte hlupáka. Kolikrát lži vznikají naprosto při nesmyslných situacích, kdy není ani potřeba lhát...ale jakmile lžete, stávají se tyto situace podezřelými. Píšete si s cizí ženou, s cizím mužem, ale jen jako kamarádi? Proč je tedy potom potřeba lhát...jakmile na to váš protějšek příjde, nelze aby si z toho vyvodil jiný závěr, než že v komunikaci vás s někým jiným je něco více než jen přátelství. A takových modelových příkladů se dá z běžného života vytvořit spousta.

     Jistě každý dobře zná problém, kdy lže již tak dlouho, že vyjít na jevo s pravdou je těžké. Je ale nutné prodlužovat dobu lhaní a přidělávat si tak starosti s tím, co se stane, až se na to jednou příjde? A kolik lží vám projde, aniž by se na ně přišlo? Jedna ze sta?

     Vynést pravdu na světlo potřebuje spoustu kuráže, ale také to potom svědčí o tom, že si druhého vážíte, chcete k němu být upřímní, byť už jen z toho důvodu, abyste jednou o něj nepřišli. Jistě, je třeba vědět, že druzí se s pravdou musí smířit a je třeba jim k tomu dát dostatečný čas. Ale proč se toho tolik bát?